Stavební názvosloví

Nemovitost: 

nemovitou věcí jsou stavby pod zemí či nad zemí, které jsou spojeny se zemí pevnými základy např. bytový dům, rodinný dům, polyfunkční objekty, průmyslové haly aj. Stavby dočasného charakteru do této oblasti nespadají jako např. stavební buňky. Dalším odvětvím v oblasti nemovitostí jsou pozemky různého charakteru - zemědělská půda, orná půda, rybníky, stavební pozemky atd.

Nemovitou věc můžeme považovat obecně jako nadřazený soubor, do kterého spadají jednotlivé typy objektů či pozemků. Nemovitá věc je definována občanským zákoníkem v § 498.

Pozemek a parcela: 

stavební pozemek je vymezen stavebním zákonem č. 183/2006 Sb. dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. b). Pozemek je definován jako soubor plochy zemského povrchu, který spadá pod uzemní rozhodnutí a regulační plán, na němž je možné situovat stavební objekt. Pozemky jsou evidovány v katastru nemovitostí. Jsou rozděleny na jednotlivé parcely pod příslušným evidenčním číslem a zakresleny do katastrální mapy. Parcely musí mít přesně vymezenou geometrickou a polohovou hranici. Stavební

pozemek je v katastru nemovitostí označen jako zastavěná plocha a nádvoří.

Rodinný dům: 

definice rodinného domu vychází z vyhlášky 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, §2, písm. A, bod 1. Rodinný dům je obytná budova, která svým stavebním  uspořádáním odpovídá požadavkům na rodinné bydlení a v níž je více než polovina podlahové plochy místností a prostorů určena k bydlení. Rodinný dům může mít nejvíce 3 samostatné bytové jednotky, nejvýše dvě nadzemní podlaží a jedno podzemní podlaží a podkroví.

Řadový dům: 

nebo-li řadovka, je způsobem výstavby rodinných domů, které stojí vedle sebe v řadě, jsou často stavěné podle stejné projektové dokumentace a někdy sdílejí nosné zdi.

Bytový dům: 

definice bytového domu rovněž vychází z vyhlášky 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, §2, písm. A, bod 1. Bytový dům je dům, ve kterém více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena. Zároveň musí mít 4 nebo více bytových jednotek. Konstrukční řešení rozlišeno není, může to být tedy i panelový dům.

Rekreační objekt: 

tímto rozumíme stavbu určenou k rekreačním účelům. Může jít jak o objekt individuální rekreace (vlastní chatu nebo chalupu), tak o hromadná zařízení v podobě hotelu nebo penzionu, která účastníkům poskytují služby.

Stavba pro rodinou rekreaci: 

jedná se o stavbu, jejíž objemové parametry a vzhled odpovídají požadavkům na rodinnou rekreaci a která je k tomuto účelu určena; stavba pro rodinnou rekreaci může mít nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.

Objekt pro ubytování: 

stavbou ubytovacího zařízení stavba nebo její část, kde je poskytováno ubytování a služby s tím spojené; stavbou ubytovacího zařízení není bytový a rodinný dům a stavby pro rodinnou rekreaci; ubytovací zařízení se zařazují podle druhu do kategorií.

Byt: 

definici bytu je věnována část v novém občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. Dle § 2236 je byt definován jako místnost nebo soubor místností, které jsou využívány pro bydlení a zároveň jsou součásti domu a tvoří tak obytný prostor. Byt může být pronajímán nebo využíván k bydlení v rámci vlastních potřeb. Stavební úřad rozhodne, zda se jedná o prostor k bydlení. Byt vzniká tehdy, když je od ostatní části domu oddělen obvodovými stěnami a uzavřen střešní konstrukcí.

Mezonetový byt: 

(z francouzského maisonette – domeček) je velký vícepodlažní byt umístěný v bytovém domě.

Bytová jednotka: 

v bytové jednotce je zahrnut byt, který je oddělen od ostatní části domu. Jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Jednotka je věc nemovitá.

Novostavba:

jedná se o nově zbudovaný prostorově ucelený objekt. V současné době není legislativní předpis, který by stanovil, jak dlouho je nově postavená stavba novostavbou. Obecně zažité je v současné době uvažovat novostavbu po dobu 5 let od kolaudace stavby. Existují však případy, kdy samotná kolaudace objektu může být provedena po 20 letech od zahájení stavby a v těchto případech je dle našeho názoru nutné posuzovat stáří objektu dle stáří konstrukcí.

Světlá výška: 

pojem definovaný jako svislá vzdálenost mezi dolní hranou konstrukce podlahy a horní hranou stropu nebo zavěšeného podhledové konstrukce stropu stejného podlaží.

Konstrukční výška:

výška podlaží vymezená dvěma nad sebou následujícími vrchními líci nosné konstrukce stropu nebo výška od horního líce základové konstrukce k vrchními líci nosné konstrukce nejnižšího stropu.

Základy:

základ či základy jsou základní nosnou konstrukcí, která spojuje stavbu se zemí a přenáší do ní její váhu. Obecně se dělí na dva druhy: plošné (mělké), kdy se stavba zakládá na pásech a patkách, a na hlubinné, kdy stavba stojí na pilotech.

Nosné stěny:

pojem "nosná zeď" naznačuje, že tato zeď něco nese. Nemusí to být jen strop, nosné zdi jsou součástí nosného systému celého domu a například v patrovém domě mohou nést váhu shodně umístěných zdí ve vyšších podlažích.

Strop:

vodorovná konstrukce, která dělí po výšce objekt na jednotlivá podlaží. Tato konstrukce by měla zajišťovat funkci jak statickou, tak akustickou, protipožární a tepelnětechnickou. Strop se skládá z nosné konstrukce stropu, podlahové konstrukce a konstrukce podhledu . Jeho funkce je vytvářet únosnou konstrukci a zajišťovat přenos všech zatížení, které na něj působí do svislých nosných konstrukcí.

Krov:

nosná část střechy, jehož hlavním úkolem je přenášení zatížení a to jak stálého od vlastní tíhy, různých vrstev skladby střechy po střešní krytinu, tak zatížení nahodilé. K nahodilému zatížení patří zatížení od větru, sněhu, ale také od užitného zatížení například při údržbě střechy.

Balkon:

vyvýšená předsazená konstrukce se zábradlím, obvykle vyčnívající z průčelí, přístupná z budovy dveřmi a otevřená do vnějšího prostoru. Balkon může být také krytý, zasklený a zčásti nebo úplně zapuštěný do stěny budovy, takže konstrukčně představuje kombinaci balkonové konzoly a lodžie.

Lodžie:

(z it loggia – sloupová chodba, loubí) je zastropený prostor v budově, navenek otevřený do exteriéru, a oddělený jen sloupy, arkádami, kolonádou nebo zábradlím. Na rozdíl od balkonu nevystupuje ven z obvodové zdi. V tomto smyslu je malá lodžie běžná v současných obytných domech, včetně panelových.

Terasa:

venkovní část stavby určená většinou k praktickým i architektonickým účelům. Terasa bývá větší než balkon, její umístění je většinou nad úrovní terénu, výjimkou nejsou ani střešní terasy. Terasa bývá primárně určena k pobytu osob.

Projektová dokumentace:

soubor dvojrozměrných schémat a výkresů doplněných textovou částí sloužící jako popis stavby, stroje nebo jiného hmotného objektu pro výrobní a stavební proces. Obvykle jsou výkresy kresleny nebo tištěny na papír, ale mohou také být zhotoveny ve formě digitálního souboru.

Půdorys:

v architektuře je půdorys plán, který ukazuje pomyslný řez budovou ve výšce jeden metr nad podlahou. Z půdorysu je potom možno vyčíst konstrukční řešení podlaží, materiál a tloušťky stěn, rozmístění místností, otvory ve zdivu (okna, dveře, …), vztahy mezi jednotlivými konstrukčními prvky. V půdoryse se povětšinou označují údaje nezbytné pro provedení díla, jako jsou délkové kóty, výměry a popisky jednotlivých místností, nebo zpevněných ploch a v neposlední řadě informace o jednotlivých prvcích.